Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie

V roce 1900 byl u nás založen vzdělávací spolek "Palacký", jehož úkolem bylo šířit osvětovou činnost v obci a okolí. Členy spolku byli učitelé, první bánovští studenti a další kulturně smýšlející občané, většinou muzikanti. Po založení první nevelké české knihovny bylo náplní činnosti spolku ochotnické divadelnictví. Podmínky byly velmi skromné. Později vše zastavila I.světová válka.


 

Zlatým věkem pro bánovské divadelnictví se stala první republika. V roce 1922 byl v Bánově založen Sokol a jeho členy se stali většinou i členové spolku "Palackého". Ihned po založení se s nadšením pustili do nácviku hry Vojnarka. Pro spálovou epidemii, která v té době v Bánově řádila, se Vojnarka hrála až 4.2.1923. Už v březnu téhož roku hrál Sokol hru Furiant. Když o Velikonocích chtěli vystoupit s programem "Manželem snadno a rychle", vystoupil tehdejší starosta proti tomu s tím, že by to pohoršovalo občany, ale v druhém sále povolil taneční zábavu. Sokoli tedy zopakovali Vojnarku a ještě před Silvestrem sehráli hru "Pan inženýr a jeho figurant".

 

I v dalších letech byla divadelnická činnost bohatá. Víme, že v roce 1924 sehráli
hru Prodaný ženich, v roce 1925 jednoaktovky Prodaná láska, Lapený Samsonek, hru Nevěsta legionářova a Jiráskova Otce. V roce 1926 byla v Bánově poprve uvedena hra Lucerna. V následujících letech to byly hry: Jeden si ji musí vzít, Závody milionů, Gazdina roba, Lešetínský kovář, veselohry Batoh, Věra má miminko, Paní Marjánka - matka pluku a Pražský Žid.

 

Ve třicátých letech se pravidelně každý rok hrálo jedno až dvě představení. Zapáleným organizátorem kulturního života byl v té době učitel a člen Sokola Oldřich Bardonek. Ani v pohnutých letech II. světové války ochotnická činnost v Bánově neustala. Nadšená Sokolka a manželka lékaře paní Zora Junášková a učitelé Josef Tylich a Jaroslav Valášek nacvičovali dokonce operety. Ač na malém jevišti, přece byla velmi úspěšná Muzikantská Liduška. Polská krev se podle záznamů příliš nevyvedla. Přesto se v těch letech odehrálo 15 her, např. i Její pastorkyňa. Spolu s bánovskými zapálenými ochotníky v nich vystupovali herci jako Jiří Roll, Jana Ebertová a jiní. V roce 1947 hrál spolek Orel hru Malérečka a spolek Sokol Madla z cihelny, Slovácká princezka a Lešetínský kovář. V roce 1949 zanikl spolek Sokol a s ním i jeho ochotnické divadlo.

 

Mládež sdružená do Československého svazu mládeže zahrála v roce 1951 hru Santa Maria. V roce 1955 připravili místní požárníci druhé uvedení Lucerny v Bánově, hru Bílá nemoc a hru se zpěvy Lilionfi. V šedesátých letech se pod Osvětovou besedou, kterou vedl Josef Kočica, kapelník dechovky, hrály hry: Drobínek, Jakub Oberva a Naši furianti. Divadla připravovali nadšenci, jako byli pan František Švehlík, paní učitelka Liduška Kopuncová, Oldřich Kopunec, Josef Guryča, Bohumil Mandík a další. Dovedli kolem sebe soustředit ty, kteří měli amatérské divadlo jako svého koníčka. A bánovští občané byli jejich vděční diváci.

 

Po útlumu v sedmdesátých letech se v roce 1984 s velkým úspěchem a za režijní pomoci herců Slováckého divadla znovu vrátila Lucerna, kterou naši ochotníci hráli nejen u nás, ale i v okolních obcích. Následovala stejně úspěšná Maryša, kde titulní roli při premiéře hrála herečka Slováckého divadla Mirka Kolářová. V roce 1986 připravili divadelníci hru Matka, kde v jednom představení vystoupila v titulní roli herečka Jiřina Švorcová. A to byla tečka za ochotnickým divadlem v Bánově.

 

Vzpomínal Josef Jurný

 

 

A na takto bohatou historii Bánovského divadelního života navazujeme v roce 2016 vznikem Divadelního spolku Pod lampú a první hrou "Když hrdličky cukrovaly...", která má premiéru 3. 6. 2017.