Jdi na obsah Jdi na menu
 


Divadelní spolek Pod lampú

Myšlenka na obnovení ochotnického divadla v Bánově vznikla v roce 2014 na sokolském turistickém pochodě k Sedmi bratrům. Pochodu jsem se neúčastnila, ale debata musela být velmi živá, protože vydržela až do hospody k Lojzovi, kde jsme se k turistům s rodinou připojili. V již mírně ovíněné a opivěné náladě tehdy padlo spoustu nápadů na název souboru i možné hry, které bychom mohli nazkoušet. Pokud si dobře vzpomínám, u stolu s námi seděl Libor Píška, Staňa Vranka, Emil Szymurda a pár dalších. A právě Liborův návrh na "Divadlo Pod lampú", protože v Bánově se už třikrát hrála Lucerna, ale po bánovsky by asi líp znělo lampa, se chytil nejvíc... A prej "ty bys to, Peťko, vedla, protože jsi jediná, o kom víme, že má nějaké divadelní zkušenosti". Ano, strávila jsem krásných 10 studentských let v Divadle Brod pod vedením Romana Švehlíka, a i když jsem tehdy po těžkém rozhodování "utekla" za manželem tancovat do Olšavy, divadlo mi moc chybělo.

 

V dobré náladě jsme se tehdy rozešli a já na celou divadelní debatu pozapomněla, protože přece jen, měla jsem doma 2 hodně malé děti. Za pár dní u nás ale zazvonil Staňa Vranka a prej "jestli jsem to myslela vážně, že bych do toho šla, protože by to bylo úžasné, kdyby v Bánově zase nacvičovali ochotníci." Kvůli mateřským povinnostem jsem tehdy odmítla, ale občas jsem si s divadelní myšlenkou pohrávala. Až jsme se o tom koncem roku 2015 začaly bavit s kamarádkou Magdou (Janků), která miluje divadlo stejně jako já a ochotnický spolek by v Bánově také uvítala. A protože ve dvou se to lépe táhne, svolaly jsme tehdejší účastníky pochodu a už navážno začali domlouvat obnovu divadelního spolku. U vzniku s námi stáli Jitka Vranková, Libor Píška a Hanka Zálešáková. Já už byla v té době znovu těhotná, ale první dvě děti už trochu odrostly a můj hodný muž souhlasil, že bude hlídat a já se můžu divadelně realizovat.

 

Během jara 2016 jsme oslovili prostřednictvím Bánovského zpravodaje další bánovské občany, a první schůzku jsme stanovili na 19. září 2016. Sešlo se nás tehdy asi patnáct, téměř samé ženské a překvapivě také děti. Ze staré ochotnické gardy se k nám přidala Jana Beníčková, a vedle Libora Píšky, který se však na jeviště nenechal přemluvit a zůstává pouze jako technik, se k nám připojil Marian Čubík, t.č. jediný odvážný bánovský herec. Dále přišli Lída Horňáková, Bohunka Odehnalová, Maruška Švehlíková, Míša Pavlíčková a Dáša Vašíčková jako herečky, Míša Kočicová jako scénografka, Marta Janků a později Míša Vystrčilová jako nápovědy a jakmile jsme se s první hrou blížili k premiéře, osvědčila se Andrea Kočicová coby odborník na plakáty, programy a vůbec grafiku. Naši "mladí" byli Peťa Matějíček, Adélka a Deniska Pavlíčkovi. Nesmím zapomenout ani na Jitčiného tatínka, pana Švehlíka (Edu), který se hraní nebránil, avšak v první hře na něj nezbyla role. Namluvil nám tedy alespoň úvodní "nemobilové" upozornění a oznámení přestávky.

 

Asi měsíc nám trvalo, než jsme vybrali, co budeme hrát. Přemýšleli jsme, jestli zvolíme nějakou klasiku a část souboru se převleče za chlapy, padl i názor, že bychom si mohli něco sepsat sami (tehdy se však ještě nenašel nikdo, kdo by něčeho takového byl schopen), brouzdali jsme na internetu, procházeli divadelní agentury, až jsme narazili na českého autora Rudolfa Trinnera a jeho hru Byly "lejdy", on padouch. Ta se nám zalíbila, hlavně proto, že měla roli pro každého z nás. Tak jsme se pustili do zkoušení a první premiéru jsme naplánovali na 3. 6. 2017.

 

To jsou tedy začátky našeho divadelního spolku. Jsme sice začátečníci, ale cítíme za sebou dlouholetou bánovskou divadelní tradici. Možná i proto nás to tolik baví :-)

 

Petra Vašíčková, 22. 5. 2017