Lucerna v Bánově (1984)
Bánovští divadelní ochotníci (nyní pod hlavičkou osvětové besedy a sloučeného JZD) si po předloňském úspěchu s Čapkovou Matkou před sebe postavili další náročný úkol – klasické dílo naší dramatické tvorby, Jiráskovu Lucernu. Hraje se v Bánově již potřetí (1926, 1954) a pět vyprodaných představení během 14 dnů dokazuje, s jakým zájmem obecenstvo inscenaci přijalo.
Jiráskova hra, která, přes pohádkové motivy se vyjadřuje k problémům národního obrození, je jen zdánlivě jednoduchým textem, ale před režiséra, scénografa i herce klade nemalé úkoly. Režisér František Švehlík (za odborné pomoci herce Slováckého divadla Karla Hoffmanna) vyšel z tradičního pojetí, ochotníkům blízkého, s cílem oddaně přenést Jiráskův text přes rampu (přestože bylo použito škrtů). Tento záměr byl podpořen iluzivně realistickou scénou Josefa Madaje a Josefa Beníčka i jednotlivými hereckými výkony. Realizátorům se podařilo udržet dobrý kontakt s diváky (přes dlouhé přestávky spojené s přestavbami) i vcelku odpovídající rytmus jednotlivých obrazů. Poněkud se vytratily postavy vodníků, což bylo do určité míry dáno i omezeným hracím prostorem bánovského kinosálu (jehož novou světelnou techniku ovšem mohou mnohé kulturní domy jenom závidět).
Po herecké stránce dominuje představení temperamentní, vitální, pohybově i hlasově nadaná Jana Beníčková v roli Kláskové. Její cit pro rytmus, výstavbu komických scén i výtečný kontakt s partnery je obdivuhodný. V roli Kláska ji dobře sekundoval František Kočica starší. Kultivovaný a vyrovnaný výkon v roli Kněžny podává Danuše Havlová, obdobně můžeme hodnotit mlynáře Jaroslava Večeři. Zajímavě hraje Miroslava Velecká Haničku jako emancipovanou, hrdou mladou dívku. Velmi osobitou komediální kreací (i když s určitými technickými problémy) je Vrchní Ludvíka Jankůje. Sympatickou polohu vnášejí do inscenace František Tvrdoň (zajíček), Eduard Švehlík (Zima) a Jan Hauerland (Sejtko) – spolu s již uvedeným Kláskem F. Kočici. Připomeňme alespoň jejich „muzikantské svolávání“ s využitím „živé“ hry na hudební nástroje. Dvojici vodníků hrají Josef Machalík (Michal) a František Kočica (Ivan); možná by inscenaci prospělo jejich výraznější odlišení. Panovačného a odměřeného Dvořana (který ovšem náramně ožije při pohledu na Haničku) hraje František Vystrčil. Na malé ploše potvrdila své charakterotvorné schopnosti Lída Kopuncová (Babička), osobitou figurou je i Braha Josefa Madaje.
Bánovští za neúnavného organizačního vedení Františka Švehlíka (připomeňme ovšem i spolupráci dalšího člena SD Ladislava Koláře při výběru hudby) dokázali, že mají divadlo rádi. Ti, co jej hrají, i ti, co se chodí dívat. Věříme, že chuť do další práce jim vydrží, že se dočkáme dalších zajímavých incenací, a že publikum zachová svému souboru dosavadní přízeň.
recenzujeme – Slovácká jiskra, č. 22, Ročník XXXIV, středa 30. května 1984
